Kaja Andrea Otto: Síla rodu
Zůstalo očko na této knize? Patrně potřebujete a chcete navázat na svou sílu rodu. Nebo se jí chcete naopak zbavit. S obojím vám kniha pomůže. Naučí nás vytvořit si bezpečnou vizi, na kterou nebude mít vliv to, co zažívali naši předkové. Urovnáme si minulost. Naučíme se pochopit souvislosti, které často prosakují do dalších a dalších generací.
Kniha nabízí témata, která nás v souvislosti
s hledáním vlastních kořenů mohou napadat, jejich zpracování a pochopení.
Nabízí podněty k přemýšlení, různá mentální cvičení, nebo i ceremonie a
velmi intenzivní prožití až dokonce hovorů se svými předky. Cílem je zjemnit
své vnímání rodiny, a jak autorka píše, přepsat tak, nebo dát šanci, naší
epigenetice se opravit.
Co se mi líbilo?
Celkové pojetí, které je jemné, hladivé a opravdu
respektující pro dobré rodové linie.
Co se mi nelíbilo?
Nejsem úplně příznivce toho, že někteří předkové nejsou
skutečně zlí a nechtějí škodit. Toto téma je asi tím, nad kterým bych
polemizovala a hledala bezpečnější a méně vinyplné řešení. Na druhou stranu je
to pojetí plně vyhovující ezotericky naladěným lidem, ti, kteří chtějí
nasměrovat pevněji a řešit věci spíše logikou, mohou být tímto poněkud
rozmrzelí.
Vše je dobré dobře zažít!
A proto tu jsou různá cvičení, meditace, uvědomění a návody,
jak se k informacím o svých předcích dostat, jak je zpracovat a jak
s nimi naložit dál. Zažíváme vděčnost, zvědavost, úžas, přání i obavy. A
možná často vidíme, že i něco, co jsme mysleli, že je naše, ve skutečnosti naše
není, ale je to propsaná obava, ale i přání, někoho z naší minulosti.
„Často jsem si myslela, že už přece vím, co chci. Myslela
jsem si, že už znám svou vizi. Díky procesu, který najdeš v této části,
jsem si ujasnila, že to byla pravda jen napůl. Nezahrnula jsem totiž do své
vize řadu věcí jen proto, že mi připadalo trapné přiznat si, že je chci, nebo
že s nimi mám problém. Vytvořila jsem si vlastní „bezpečnou“ vizi“.
Nejvíce se mi v knize líbilo připodobnění ke stromům.
Silným kořenům, čistým, díky kterým se rozkošatí větve našeho života. Připodobnění
k lesům, kde staré stromy uvolňují místo mladým, kde je třeba někdy prořezat
i ty stávající, aby nové mohly plodit.
O vizích rodu a třeba právě takovém smyslu života
Že někdy můžeme vzít do života vizi naší prababičky, ale to
je vše… dál už to bude naše cesta plná našich rozhodnutí uzpůsobených dnešní
době. Že někdy se objeví stromy odlišné, které nemají potřebu být
nejproduktivnější, nejžádanější… a že někdy naše hodnota závisí jen na nás,
nikoliv na druhých. Že někdy svou cestu máme najít až v průběhu života – a
i to je správně.
O autorce: Kaja Andrea Otto, spirituální feministka
podporuje sílu žen, má podcast na SoulWaveRadio a různé semináře a setkávání.
Byla oceněna cenou pro ženy podporující svobodu žen. Bydlí střídavě
v Hamburku, na Kanárských ostrovech a v Arizoně.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing.com, 2023, www.synergiepublishing.com
