Richard Bach: Nikdo není daleko
"Může nás vzdálenost opravdu oddělit od přátel?"
"Když chceme být s někým, nejsme už vlastně s ním?"
Řekněme, že je toto typické bachovské uvažování. A jestli milujete knížky Richarda Bacha, tak jemné, přemýšlivé, tak jiné... trošku jako Malý princ, ale přece jen s ještě jiným nádechem, nebudete se divit, že Nikdo není daleko vychází u nás už ve třetím vydání.
A můžeme se tak ponořit do nesmírně kratičkého, ale obsahově obrovského příběhu, ve kterém si na ty výše uvedené otázky může každý odpovědět sám. A musím říct, že i s odstupem mnoha let, kdy jsem tuto knihu četla poprvé, se její vnímání mění.
A tak lze předpokládat, že co čtenář, to naprosto jiné pojetí této knihy.
Richard Bach dostal pozvání od malé Rae na oslavu jejích narozenin. Ale dívka je velmi daleko...
„Rae,
Děkuji Ti za pozvání na oslavu Tvých narozenin.
Váš dům je vzdálen tisíc mil od mého já se jen zřídka
vydávám na tak dalekou cestu. Narozeniny malé Rae jsou však tím nejlepším
důvodem. A já se už nemohu dočkat, až budu s Tebou.“
A tak se vydáváme na cestu a samozřejmě potkáváme MOUDROST, kterou právě při takové cestě potřebujeme potkat.
Nastává čas zvláštní věty, která se nedá zapomenout
A ta krásná věta… „Jen málo rozumím tomu, co říkáš.“
Na kolika místech ji potkáme… a kolikrát si ji vysvětlíme. A
pochopíme, že jen málo někdy rozumíme skutečně tomu, co si mezi sebou říkáme.
Co vyslovujeme… a co tím myslíme.
Zatímco před lety jsem více vnímala tužbu být s Rae a přibližování se k ní.
O řadu let později z příběhu více vnímán přemýšlení nad "málo rozumím tomu, co říkáš".
Tak se časy mění...
Jste také zvědavi, jak se časy mění? Nikdo není daleko je nejen krásný maličký, dobrý, něžný dárek pro duši každého dobrého přítele, ale také dárkem pro čtenáře samotného.
Tohle je totiž přesně ta kniha, o které si můžete s přáteli povídat u čaje nebo u krbu nebo jakkoliv jinak romanticky a bude to debata jemná a nekonečná.
