Michal Čagánek: Odložený vesmír

 


Kulisy našich životů mají různou podobu, to je věta z přebalu knihy, se kterou asi nejvíce souzní můj čtenářský dojem. Jestli Michal Čagánek opravdu něco umí na výbornou, tak vytvořit atmosféru, která je tak jedinečná, že ji nedokáže žádný jiný spisovatel napodobit. Plyšový Buddha, předchozí Michalova knížka, byla touto jedinečností podobná, ale když si jich od něj přečtete více, dojde vám, jak moc jde autor do hloubek, do kterých se někdo dostane (a pochopí) a někdo nedostane (a nepochopí). Životní krize mohou mít různé podoby a určitě záleží na tom, v jaké jste vlastní životní situaci – podle toho budete knihu posuzovat. A takový příběh vás pak vtáhne spíše emocemi, které budí než přímo příběhem.

Atmosférou, která se podobá abstraktnímu příběhu v hlavě, který promlouvá do srdce.

A i když nerada knihy soudím, tady říkám: těžko těžko se bude čtenářům říkat cokoliv, protože je to psaní tak dokonalé, ale i tak kontraverzní, že jen těžko lze říci něco neutrálního.

Snad jen…. Je to i podle nálady, v čem zrovna v životě lítáte. Tak jedinečný Michal Čagánek je.

Život průšviháře a bolesti víc než dost

A jak se ztotožníte s postavami z knihy. Jestli budete na straně toho čtyřicetiletého muže, který totálně projel svůj život, svou rodinu a jakoukoliv zodpovědnost, na které by bylo možné stavět pocit smysluplnosti života nebo jestli vám bude hlavou vrtat, jak k tomu vlastně všemu nakonec přišly všechny ty odkopnuté, zabité a poznamenané ženy, které za sebou Aleš, hlavní hrdina, nechával. Vrátí jim to život? Vrátí jim prozření autora roky zničeného zdraví za závazky, které měly na hřbetě nést dva, nikoliv jen žena sama? Vrátí jim to zdravé srdce rozbité pohrdáním okolí, a nakonec i svým vlastním?

Jak lze vlastně soucítit s tímto mužem?

Možná právě to bude váš úkol. A jste-li čtenář-muž, pak si jsem jista, že se mnohem lépe ponoříte do jeho duše a možná i pochopíte všechny jeho přešlapy, a i ty imaginární i opravdové postavy, které hlavní hrdina potkává na cestě k sobě samému. A nejsou to rozhodně lehké věci, dost to bolí.

„V mysli se mi vynoří obraz slavících přátel. Přátel? To sotva. Přišli, zablýskali vybělenými zuby, hlavně zdraví, hlavně to podělaný zdraví, a hned mě pustili z hlavy. Kdo by se staral o pitomce, jako jsem já.

Ale já nejsem pitomec, vy pitomci! A tohle je můj dům! Moje vila! Můj bazén! Moje nablýskaný fára! Můj vycpanej lev, kterýho jsem sám voddělal těmahle svejma rukama! Všechny vás můžu nakopat někam, stejně ste přišli akorát za chlastem a za babama. Čtyřicet dva sexy koček na oslavu mejch podělaných čtyřicátých druhejch narozenin, které nejspíš nepřežiju. Pěkně děkuju.“

A tady celý příběh začíná. A já vám povím, že toho podělanýho lva už asi z hlavy nedostanu, to je totiž umění psaní Michala Čagánka. Jedna malá věc, malinká, zdánlivě nicotná… ale ona se táhne celou knihou, a to ani nemusí fyzicky. Čtenář si ji nese v hlavě.

Stejně jako emoce vyhrocené do maxima, hnus, bolest, radost a extázi na hraně zneužívání druhých. A hluboké cesty zpět k sobě, k rovnováze - a o tom to je, to je ten pocit, který kniha zanechá - pád z výšek. Hrabání se z hloubek. 

Tím víc, že se postupně začne do příběhu prolínat realita. Vstupují sem lidé jako je Jaroslav Dušek, Tomáš Klus, Jan Hnízdil… a vše končí rozhovory, které jen dodávají celé knize podivně realisticky mystický nádech, který je více romantický a voní jako zelený čaj pitý pod stromem pomerančovníku. Kvetoucího. Chuť příběhu je jak vidíte bohatá. Velmi.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, 2021, https://www.synergiepublishing.com/cs/shop/knihy/osobni-rust/000509_odlozeny-vesmir.php

Oblíbené příspěvky