ROZHOVOR PRO EQUICHANNEL: Simona Šašková, autorka předmluvy v Konečně mám koně

Kůň je učitel, připravený nám dát další šanci, pokud pochybíme. Simoně Šaškové přišli koně do cesty natolik intenzivně, že se věnuje koučinku lidí v součinnosti s koňmi. Koučování s koněm je součást seberozvoje. Nejen jejího vlastního, ale poskytuje ho i svým klientům. Potkala jsem se s ní v předmluvě knihy Konečně mám koně od Melindy Folse, kde mimo nádherných slov o hloubce koňské duše je i mnoho o hloubce duše lidské. Především té ženské. A mnozí si odnesou možná i citaci, která říká, že jezdectví je ve středním věku spíše než sportem duchovní cestou.

Souhlasíte s tím, Simono? I Vás koně na té profesionální úrovni potkali až v pozdějším věku, nechala jste všeho, rok jste studovala, vyjela za moře a pak nedaleko Prahy začala s koučováním s koňmi.  Prošla jste si sama tím v knihách zmiňovaným duchovním vývojem vedle koní?

Ano, přestože v mé blízké rodině nebyl nikdo, po kom bych svou lásku ke koním mohla zdědit, koně mě intenzivně přitahovali od mého dětství a jezdit na koni jako člen jezdeckého oddílu jsem začala, když mi bylo třináct. Tenkrát bych to určitě jako duchovní vývoj nepopisovala, ale dnes mohu každému z rodičů doporučit, aby své děti podpořili, pokud jejich děti budou mít o koně zájem. Naučila jsem se hodně o tvrdé fyzické práci, o každodenní rutině a neúprosnosti ročních období, o jednoznačném upřednostnění potřeb někoho jiného, před svými vlastními a také o životě, který kromě lásky, radosti a úspěchů přináší ztráty, zklamání a nové výzvy. Hříbátka se rodila a rostla a my se učili trpělivě čekat na ten den D a připravovat se na všechna rizika, dospívala a připravovala se na složitější úkoly, a my viděli, jak je jejich matky a celé stádo učí chápat vztahy a hranice, potom jim začalo období školy a složitějších úkolů , jako je práce pod sedlem, a my jsme měli možnost, někdy za cenu modřin, odřenin a otřesů mozku, zjistit, jak taková puberta může být bouřlivá. :-) Sportovní koně se připravovali na závody, a najednou se, ze dne na den, všechny naděje a očekávání rozplynuly, protože se kůň zranil …. a my byli rádi, že ještě vůbec má naději na uzdravení. A nakonec jsme se s některými museli rozloučit, protože byli prodáni, nebo zemřeli na koliku. A to vůbec nemluvím o lekcích, které každý den zažíváte při jakémkoliv kontaktu s koňmi a při snaze naučit se jezdit, ve smyslu pochopení, jak pomocí svého těla usnadnit koni porozumění vašim požadavkům. To bylo moje dospívání s koňmi.

V Americe mi koně ukázali sílu a moudrost našich emocí a intuice, které vstupují jako důležitý prvek do všech vztahů (nejen s koňmi), které prožíváme. Přijala jsem jako fakt, že emoce, jako energie je nástroj dostupný každému. Ukázali mi, jak intenzivně vnímají náš nesoulad, který vzniká, když chceme být někým jiným než opravdu jsme. A vedli mě při odhalování přesvědčení a myšlenek, které mi brání v tom, abych někdy říkala, dělala, nebo nedělala, to, co opravdu chci. Pochopila jsem, co znamená opravdu být v přítomném okamžiku. S koňmi to není o teorii, s koňmi to zažíváte každou buňkou svého těla.

A přesto, že moje racionální uvažování má stále problém, jak některé zážitky zpracovat. Zažila jsem a vnímala nějakou další dimenzi, která mi předtím zůstávala uzavřená. Vnímala jsem energii, kterou bych pro sebe nazvala “moudrost věků” a spojení, které právě koně s touto moudrostí mají, a kterou nám dokážou nabídnout. Víc k tomu nejsem asi schopná říct, protože to tak přesahuje moje dosavadní zkušenosti, že to lépe popsat neumím, a musím s tím ještě chvíli být.

Jak jste hledala vhodné koně pro svůj tým? Protože tito zkušení mentoři lidských duší jsou nejdůležitějším článkem týmu!

V tuto chvíli spolupracuji se dvěma koňmi pravidelně a oba se ukázali, jako výborní partneři pro tuto práci. Obecně vhodní jsou koně, kteří mají lidi rádi a nevyhýbají se kontaktu s nimi. Nemusí mít vyloženě rádi fyzický kontakt, jako hlazení atd., ale rádi s lidmi tráví svůj čas a samozřejmě nejsou agresivní. Jinak své koně pečlivě sleduji, beru vážně jejich signály, se kterými klienty chtějí pracovat, případně signály, jestli vůbec chtějí pracovat. To se samozřejmě mění, tak jako u lidí. Každý den prostě není stejný a někdy se vám nechce. Obecně, výborní jsou starší koně kolem dvaceti let. Jejich zkušenosti, moudrost a trpělivost, kterou získali během svého života z nich dělá skvělé mentory.

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST NA STRÁNKÁCH WWW.EQUICHANNEL.CZ 

A ještě jeden, jiný rozhovor, vyšel na webu Kultura21.cz, kde se více věnujeme práci na samotné předmluvě, mimo jiné. Ten si můžete přečíst TADY.