David Michie: Pes Jejího Veličenstva a jeho mise
Venku mrholí a vy jste pes v teplém královském pelíšku.
„Později toho večera
jsme se my tři corgiové s královnou a Philipem uchýlili do soukromého
obývacího pokoje. Královský pár se začetl do knih, které nedávno získali
z westminsterské pojízdné knihovny. Břicha jsme měli úplně plná – ve
Winstonově případě díky velkému množství lahůdkových párků s medovou
hořčicí.
Z krbu sálalo teplo a v celé místnosti vládla poklidná
atmosféra. V každodenním rytmu se tyto chvíle brzy staly mým oblíbeným
časem. Byla to doba, kdy denní povinnosti už byly za námi a kdy jsme měli
královnu sami pro sebe.
Na stranu ke krbu
přinesli tři košíky. Dva byly vystlané už notně obnošenými tartanovými dekami a
ve třetím se skvěla nová deka připravená pro mě. Po vzoru ostatních dvou corgiů
jsem i já vkročil do „svého“ pelíšku, lehl si a snažil se zaujmout nějakou
pohodlnou polohu. Bylo to příjemné chráněné místo a měkké právě tak akorát. Měl
jsem výhled jak na své psí, tak lidské společníky. Pokoj byl krásně útulný.
Jenže něco tomu chybělo.“
Ach ano, chyběla tomu corgiovská blízkost a tak malý Nelson
beze studu přispěchá do košíku za Winstonem, starším psem, pro kterého se stal
oblíbeným chráněncem. A rozvíjel se rozhovor mezi nimi. A že tu takových
rozhovorů je!
Královská rodina
z podhledu, či snad nadhledu?
Vlastně kdoví, díváme se Nelsonovýma očima na královskou
rodinu tak nějak familierněji z pohledu značně přízemního a psího, ale na
druhé straně psi cítí mnohem víc. A cítí i moudrost člověka. A tak se celkem
rychle přesunete kamsi nahoru a budete naopak ušetřeni všech přízemních
starostí a budete s Nelsonem řešit jen povahy přicházejících lidí, smysl
života a moudrost královské rodiny. Možná je to příběh značně přestylizovaný,
ale to, co chce ukázat, ukazuje přesně – a David Michie ani snad nemohl vybrat
názornější příklad. Hluboká moudrost člověka a jeho víra je tu zasazena do
západní civilizace, i když díky královské rodině značně odizolované od běžného
konzumního světa utrápených a uštvaných lidí. Ty si užijeme a v ostrém
kontrastu si je budeme připomínat už zkraje knihy – malý Nelson totiž právě
z takové „chovatelské stanice“ pochází. Vyrostl v domě plném odpadků,
za kuchyňskou linkou s mnoha sourozenci jako podměrečný a nevydařený pes
z vrhu.
O autorovi:
David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného
západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou.
Jeho série příběhů Dalajlamova kočka
sklidila celosvětový úspěch a i v České republice se ihned zařadila mezi
bestsellery. V nakladatelství Synergie vyšly i další Michieho tituly Pospěš si a medituj, Buddhismus pro
zaneprázdněné a Proč je bdělá
pozornost lepší než čokoláda, ve kterých se věnuje přínosům meditace, bdělé
pozornosti a buddhistické filozofii v každodenním životě.
Na webové stránce www.davidmichie.com
najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá problematikou bdělé
pozornosti a příbuznými tématy. David Michie se narodil v Zimbabwe,
studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou
v australském Perthu. Dětství prožil s corgim, který měl svěšené
ucho.
